Nikdy jsem nepotřebovala být obklopena davy lidí. Vždycky mi stačilo mít pár blízkých přátel, se kterými se cítím dobře.
Miluji tichou samotu. Okamžiky, kdy mohu jen tak být – vnímat vítr, který mě hladí po tváři, pozorovat pomalu plynoucí mraky, poslouchat zpěv ptáků… V těch chvílích cítím obrovskou vděčnost. Za to, že tohle mohu prožívat. To jsou ty okamžiky, které mě činí skutečně šťastnou.
Dávno jsem si uvědomila, že žádné značkové věci mi tento pocit nemohou dát.
Děkuji životu, že mohu být tady a teď. Že se mohu volně nadechnout, pohladit ty, které miluji, obejmout je... 💛